Podle biologické účinnosti

člení se do skupin podle toho, proti kterým škodlivým organizmům se používají:

• fungicidy – ničí nebo potlačují původce houbových chorob; působí podle charakteru přípravku: dotykově (kontaktně) tj. v místě aplikace nebo systémově (pronikají do vodivého systému rostliny);
• zoocidy – hubí živočišné škůdce a podle účinnosti na jednotlivé skupiny škodlivých organizmů lze je dále specifikovat na:
• akaricidy – s účinností na roztoče, svilušky, roztočíky atd.,
• insekticidy – s účinností na hmyz,
• nematocidy – s účinností na háďátka, 
• moluskocidy – s účinností na plže, slimáky atd., 
• rodenticidy – s účinností na škodlivé hlodavce (myš, potkan, hryzec a další).

Podle mechanizmu účinku lze zoocidy členit na:
• požerové – působí toxicky per os, musí se potravou dostat do trávicího traktu škůdce,
• dotykové (kontaktní) – působí po přímém styku se škůdcem,
• dýchací (fumigační) – působí jako prchavá látka, kterou škůdce vdechuje,
• s hloubkovým účinkem – po ošetření povrchu listu nebo slupky (ovoce) proniká toxická látka listem nebo slupkou,
• systémové – které po aplikaci na rostlinu pronikají do pletiv a vodivými cestami jsou rozváděny do dalších částí rostliny.